Mrkání je mimovolná tělesná funkce, která se stará o to, aby bylo oko neustále vlhké a nedošlo k zarudnutí. Stará se taky o to, že udržuje oko čisté a vyplavuje cizí tělesa, která v očním důlku nemají co dělat. Když je oko zavřené, funguje víčko jako takový filtr, který chrání oči před vyschnutím. Všimněte si ale, že zombie ve filmech mají celou bulvu v mléčné barvě! Žádné zarudnutí navzdory tomu, že nespí a pořád někde trajdají za potravou. Kvůli tomu, že nemrkají, by jejich oči měly být poznamenány milionem mikroskopických škrábanců, které by měly na svědomí to, že by celé jejich oči byly rudé. Ale není tomu tak. Jak je to možné?

Průměrný člověk mrkne průměrně 11 500krát za den a 4,2 milionkrát za rok. I kdy mrkání trvá pouze nepatrný zlomek vteřiny, pokud byste čas, strávený mrkání sečetli, tak byste dostali výsledný čas 30 minut, kdy máte zcela zavřené oči. A to je 182 a půl hodiny za rok!

Svaly, které řídí mrkání, se nazývají orbicularis oculi a levatorpalpebraesuperioris. Orbicularis oculi oko zavírá a kontrakce svalu a levatorpalpebraesuperioris oko zase zavírají. Možná se budete divit, ale jsou to dva nejrychlejší svalíčky ve vašem těle!

Mnoho studií zkoumalo různé situace, ve kterých zkoumaly, jak často dospělý jedinec mrká. Jeden takový scénář je třeba ten, kdy piloti Air-Force byli na letovém simulátoru létali na nepřátelském a na přátelském území.  Když byli piloti na „svém hřišti“, byli ve větší pohodě a mrkali více. Zvlhčovali oko jak jim je víceméně přirozené a nic zvláštního se nedělo. Zatímco když byli nad územím nepřítele, mrkali o poznání méně. Museli věnovat maximální pozornost tomu, co se děje, proto hlava poručila očím, aby se vykašlaly na mrkání a raději hlídali, jestli se neděje něco nebezpečného.

Většina zvířat je na tom s mrkáním podobně jako lidské bytosti. Jen žraloci a pár plazů používají místo mrkání ochrannou membránu. To je průsvitné třetí víčko, které klouže přes oko a udržuje jej vlhké a zároveň jim dovoluje mít neustálý dohled nad tím, co se kolem nich děje.