Většinu našeho života nemáme čas pozastavovat se nad tím, odkud pocházejí vynálezy, které používáme na denní bázi. Mnoho z nich je samozřejmě účelných, ale pár vyvolených je čistě dílem náhody. Sestavili jsme první desítku vynálezů, se kterými jste se v průběhu života už určitě setkali nebo setkáváte. Pojďte něco zjistit a pobavit se!

Ohňostroj

Zhruba před 2 000 lety jeden kuchař v Číně experimentoval s aktivním uhlím, sírou a dusičnanem draselným – tři předměty, které běžně najdete doma, že jo – a najednou zjistil, že vytvořil směs, která pálí. Byl ze svého objevu samozřejmě nadšený, tak trochu experimentoval, což by udělal každý samozvaný alchymista. Zkoušel tedy směs nacpat do bambusové trubky. A ta explodovala. Ale ani pak nepřestal zkoušet a proto přidal různé barevné ingredience. Vznikli barevné výbuchy, trochu podobné těm, které dneska známe z noční silvestrovské oblohy.

Suchý zip

Psal se rok 1948 a švýcarský inženýr George de Mestral se vydal i se svým věrným psím společníkem ven na lov. Zaznamenal, že si vzal nějaké divné ponožky, které se pořád chytaly srsti jeho psa. Doma je podrobil zkomání pod mikroskopem a zjistil, že je na nich spoustu drobných „háčků“, které se chytají ke tkaninám i kožešině. Mestral celá léta experimentovals různými textily, než vznikla jeho verze z nylonu, jako ho známe dnes. Ale trvalo další dvě desetiletí, než si svět jednoduchý systém držení tkanin u sebe získal v Americe své fanoušky.

Bezpečnostní sklo

Francouzský chemik Édouard Benedictus běhá po laboratoři a míchá nějaké lektvary. Je rok 1903. Ve své neopatrnosti shodí ze stolu zkumavku, která spadne na zem a logicky se…nerozbije? Zmatený služebník vědy se skloní na zem, aby prozkoumal, nešálí-li ho zrak. Pak si vzpomene, že nedávno zkumavka obsahovala dusičnan celulózy plastové a proto je jím ještě vnitřní povrch potažen. A to brání nárazu. Byl to den, kdy vzniklo bezpečnostní sklo. Od té doby se používá v masovém měřítku po celém světě do dnes.

Vteřinové lepidlo

V roce 1942 se snažil Dr. Harry Coover vytvořit naprosto přesnou mušku pistole. Ale nepodařilo se mu to. Látka, kterou vytvořil, byla kyanoakrylát a považoval to za naprosté selhání – místo vymyšlení nového vynálezu se přilepil ke všemu okolo. Zoufalý a skleslý to nakonec vzdal. O 6 let později se zabýval novou konstrukcí letounů. A opět se přistihl, že se lepí k těm zatraceným kyanoakrylátů! Tentokrát se však Cooper důkladně podíval na látku na světle a zjistil, že vytváří mimořádně pevné vazby mezi objekty bez působení tepla. Zastavil práci na konstrukcích a začal se svým týmem zkoumat vlastnosti této nepříjemně lepivé látky. Nechal si ji patentovat a vzniklo vteřinové lepidlo! Dneska ho najdete na pultech benzínek po celém světě.

Čajové pytlíky

Čajové pytlíky jsou náhodným vynálezem amerického obchodníka s čajem Thomase Sullivana. V roce 1908 začal posílat vzorky s čajem svým zákazníkům v malých hedvábných sáčcích. Mnoho zákazníků se však nedovtípilo, že čaj má z pytlíčku vyndat a vylouhovat ho v sítku, takže ho hodily do konvice tak, jak jim přišel. Když se mu začali vracet reakce, převládal v nich názor, že hedvábná síťka je příliš jemná. Sullivan se nejdřív divil, pak ale rychle pochopil a začal takto čaje rozesílat záměrně. V roce 1920 se staly populárním a vyhledávaným zbožím.

Penicilin

Život před antibiotiky byl jistě velmi ponurý. A krátký. Infekce se šířily rychlostí blesku, zejména pohlavní choroby, a i dneska již lehká onemocnění znamenala smrt. Naštěstí pro nás jel ale v roce 1929 mladý skotský bakteriolog Alexander Fleming na dovolenou a než odjel, zapomněl že má v Petriho misce stafylokoky. Při uklízení po návratu si všimnul, že plíseň zahubila mnoho ostatní bakterií. Identifikoval ji jako Penicillium notatum a pokračoval v jejím zkoumání. Napadlo ho, že by jí třeba mohl léčit malá zvířata. O deset let později Howard Florey a Ernst Chain navázali na výzkum a izolovali z látky bakterie tak, aby mohla být použitá v medicíně. Za své úsilí získali dokonce Nobelovu cenu!

Mikrovlnka

Percy Spencer na 18 měsíců osiřel a byl uvolněn ze střední školy. A díky tomu se stal vynálezcem mikrovlnné trouby. Později získal inženýrský titul a byl prohlášen za génia v oboru elektroniky. Na mikrovlnku přišel díky emitujícím magnetickým polím. Když s nimi experimentoval, najednou cítil zvláštní teplo v kalhotách. Vzal si na chvíli pauzu a zjistil, že čokoláda v jeho kapse roztála. Zjistil, že k tomu došlo vlivem mikrovlnného záření. V tu dobu už věděl, že je na stopě něčemu velkému. Ještě že tak. Tento mladý muž se tak stal zachránce hladových studentů po celém světě!

Dynamit

Lidstvo se nezačalo vyhazovat do vzduchu až kvůli objevení dynamitu. Nitroglycerin byl v té době známý už léta. Ale jak řekl Artz ze Ztracených: „Nitroglycerin je nejnebezpečnější a nejméně stabilní výbušnina, kterou lidstvo zná.“ Alfred Nobel se o tom přesvědčil sám. Pracoval s nitroglycerinem na řadě experimentů, které většinou skončily neštěstím, při kterém přišel o život jeho mladší bratr a mnoho dalších. Laureát ale neustále chtěl přijít na to, jak látku bezpečně transportovat. Při přepravě jedna plechovka spadla z bedny a vylila se do zvláštní křemenné hlíny. Nobel si všiml, že ta ji dokonale absorbuje a přitom nevybuchne. Díky této jednoduché shodě okolností vyvinul Nobel vzorec, který výbušninu uzamykal v hlíně a přitom nijak nezmenšil její výbušnou sílu. Nechal si to patentovat a svět mohl začít válčit.

Viagra

V roce 1998 se rozhodl farmaceutický gigant Pfizer léčit angínu pectoris neboli křeče věnčitých srdečních tepen. Aby to bylo možné, vyvinuli pilulku s názvem UK92480. Nicméně výsledky účinkování pilulky byly víc než znepokojující. Sice částečně onemocnění zastavovala, ale jako sekundární účinek přišli důsledky, kvůli kterým dneska pilulku bereme záměrně. Pokračovali ve vývinu a dnes je Viagra jedním z nejprodávanějších léků na světě. Po celém světě se prodá každou vteřinu 7 modrých tabletek. To je 604 800 pilulek denně!

Inzulín

Ačkoliv objev inzulínu nebyl přímo nehoda, událost, která k němu vedla, nehoda byla. V roce 1889 se dva lékaři na univerzitě ve Štrasburku snažili pochopit, co ovlivňuje trávení břišní slinivky. Za tímto účelem odstranili slinivku zdravému psovi. O několik dní později si všimli, že se kolem moči psa rojí mouchy. Rozhodli se tedy testovat jeho moc a našli v ní cukr. Díky tomu se jim podařilo odhalit, že odstraněním slinivky se začal do krve psa dostávat cukr. Až poté se rozběhla série výzkumů na University of Toronto mezi rokem 1920 a 1922, kde výzkumní pracovníci přišli na způsob, jak proměnit smrtelnou cukrovku do nemoci v léčitelném stavu.